MAROKO 2024

🇲🇦 BAREVNÝ PODZIM V MAROKU 🇲🇦.

Týden plný silných zážitků. Každá ulice, každý kopec a každá chuť má svůj vlastní příběh.

"Můžete se ztratit v úzkých uličkách starobylých medin plných koření, kůže a řemeslných výrobků nebo obdivovat vrcholky Vysokého Atlasu. Maroko je zemí kontrastů – od rušných trhů a chaosu Marrákeše po klidná pobřeží Atlantiku a tradiční berberské vesnice". Tak začíná mnoho článků o Maroku. Dobrodružství začíná...

Naši výpravu začínáme v Marakéši, kterému se podle barvy na fasádách domů říká červené město a kde se mísí evropská a africká kultura. Procházíme Souka, tradiční trhy s kořením, kůží, oblečením a dalšími nepotřebnými věcmi. V Palais el-Badi v srdci mediny sice probíhá částečně rekonstrukce, ale i tak stojí za vidění, geometrické vzory, které jsou charakteristické pro tradiční islámskou architekturu. Palác je obklopen koloniemi čápů, kteří zde hnízdí. Pohled na čápy na vrcholcích zdí dodává místu jedinečnou atmosféru.

Z "divočiny" Marakéše míříme do klidu Vysokého Atlasu. Na pár dnů se naší základnou stává městečko Imlil uprostřed hor. Vysoký Atlas, to jsou malebná údolí, berberské vesnice i nádherné hory. A úplně božský Riad ukrytý mezi okolními domky s terasou s výhledy na hory Vysokého Atlasu. A ty báječné snídaně, ze kterých jsme čerpaly energii až do večera.

🏔️ Tizi n Tamatert, horský průsmysk s výhledy na pohoří Atlas a údolí Tacheddirt. Jen mlha a vítr nás brzdí, abychom vyšláply až do sedla Aourirt n'Ouassif (2726 m). Silný černý čaj s mátou, omeleta na pánvičce a výhled do hlubokého údolí. Hřejivý pocit u srdce, že jsme tam, kde máme být.

🏔️ Sidi Chamharouch, posvátné místo, cestou skvělé výhledy na okolní hory, vodopády i tradiční berberské domy. Je to osada, kterou se prochází při výstupu na Toubkal (4167 m n. m.) nejvyšší horu Vysokého Atlasu, Maroka i celé severní Afriky až po Etiopii. Ač jsme si myslely, že budeme moct jít jen samy za sebe, první check point nám plány překazil, průvodce nutný, i když nechcete až na vrchol Toubkal. Krátce se snažíme připojit k nějaké jiné skupince, která průvodce měla, ale nikdo nás "nechce".. Nakonec se z checkpointu "vynoří" /ne/průvodce, který nás skásne o 50 Euro a můžeme pokračovat.

🏔️ Tacheddirt, malá vesnice vysoko v pohoří Atlas v Maroku. Je to nejvýše položená osada v údolí Rhirhaia. Žije zde 200 - 300 lidí a osada je přístupná pouze pěšky. Stoupáme nad vesnici, po neznačené stezce, božský relax uprostřed ničeho a s hlavou v oblacích. Posledních pár kilometrů za deště a sněhu.

Stejně jak jsou barevné hory, je pestrobarevná, plná vůní a chutí i marocká kuchyně.

Tradiční pokrmu tajine (tažín) se připravuje v kameninových či hliněných nádobách s kuželovitým víkem a na mnoho způsobu. V horách nás zachraňuje marocký čaj (ataj), kterému se říká "marocká whisky", či silný nálev z máty (nana).Podává se v kovových konvicích a nalévá z výšky do malých skleniček (aby na povrchu pěnil). Jak je pro Nepál typická sladká masala, pro Maroko je typický sladký ataj.

Jízda autem v Marakéši divočejší, mezi Marakéší a horami klidná a v horách někdy plná výzev, ale určitě ne nebezpečná.

Z Vysokého Atlastu přejíždíme k oceánu přes náhorní plošinu KIK, která leží v nadmořské výšce 1 800 až 2 000 metrů mezi údolím Ourika a přehradou Lalla Takerkoust. Projíždíme berberskými vesnicemi Tameslouht, Amizmiz nebo Asni. I když je cesta k oceánu dlouhá, víc než 3,5 hodiny, skrz náhorní plošinu a její výhledy rychle a krásně ubíhá.

Essaouira, známá také jako As - Sawíra, je malebné přímořské město na západním pobřeží Maroka. Je oblíbené pro svou bohatou historii, bohémskou atmosféru a krásné pláže. Medina, historická část města je zapsána na seznamu UNESCO díky své architektuře a historii. Medina je plná úzkých uliček, bílých domů s modrými okenicemi, řemeslných dílen, galerií a malých obchodů, kde si můžete koupit arganový olej či koření nebo jen pozorovat poklidný život místních. Ač zde trávíme jen jednu noc v Riadu v centru Essaouira, městečko nás okouzlilo.

30 minut jízdy autem jižně od Essaouira leží Sidi Kaouki, jedna z nejpopulárnějších surfařských pláží v oblasti a je vhodná pro všechny úrovně, od začátečníků po pokročilé. Nabízí větší vlny než pláž v Essaouiře, a je zde méně turistů a má klidnou autentickou atmosféru. Mlžný opar v dáli připomíná nádherné pláže na portugalském Algarve. Na místní pláži úplně nejlepší tajine s kuskusem a horou zeleninou, čerstvým freshem a výhledem na vlny oceánu. Co víc si v listopadu přát..

Na poslední den se vracíme zpět do Marakéše. Ač bydlíme jen 10 minut pěšky od Mediny, místo dosti divoké, plné chudoby, bídy a špíny. Třešničkou na dortu bylo ubytování v Riadu, které se podle bookingu tvářilo na celkem dobrý standard, ale pokojík ve sklepě bez oken, bez toho, abychom dostali klíč od hlavních vchodových dveří, ve společné místnosti polehávali místní týpci.. Ale i to k cestování patří. Únikem z hektického ruchu města je krásná zahrada Le Jardin Secret, která je spojením islámské a exotické zahrady, přímo v centru. Z vyhlídkové věže za jasného počasí je možné dohlédnout až do Vysokého Atlasu.

Pojízdných kaváren, bister, více či méně pochybných kávovarů v kufrech aut potkáváme spousty. Ale káva v Pikala Café v Marakéši stejně jako kavárna BrotherHood v Essaouira nás okouzlila.

Poslední dny byly trochu divočejší (tančící hadi na náměstí v Marakéši, vrácení auta do půjčovny s tím, že nás "obvinili", že jsme jim vyměnili na kolech poklice.. Po 2 dnech nám chlápek v půjčovně s ledovým klidem říká "you didn't charge anything" - prý chybka u nich.. V den odletu na letiště přijíždíme taxikem, který poslední kilometry jede po 3 kolech (cestou prorazil gumu předního kola, ale vidina 100 Marockých dinárů je silnější než, aby nás cestou vysadil).. Jak v Maroku na letišti, tak i v Miláně, kde jsme přesedali (pouze při cestě zpět) byl trouble se skládacími trekingovými hůlkami, které jsem měla v neodbaveném zavazadle. Nakonec klaplo a hůlky mě zůstaly…

Je čas se vrátit k poklidnému evropskému životu.

Maroko 🇲🇦 💜.